Jdi na obsah Jdi na menu
 


Co nám říká močový měchýř?

10. 6. 2013

 Močový měchýř je sběrná nádrž, v níž čekají všechny látky vyloučené ledvinami na to, až budou moci opustit tělo. Stoupající tlak způsobený postupně se zvyšujícím množstvím moči nás po určité době nutí, abychom si ulevili. Ze zkušenosti ale všichni víme, že puzení močit velmi často až nápadně souvisí s určitými situacemi. Vždy jde o situace, v nichž je člověk pod psychickým tlakem, ať už je to zkouška, léčba nebo podobné události spojené s úzkostným očekáváním nebo stresem. Tlak prožitý nejprve psychicky se přemístí dolů do měchýře a je pociťován jako tlak tělesný.

Tlak nás vždy vybízí, abychom se uvolnili, abychom něco vypustili. Když se to nedaří na psychické úrovni, musíme tak učinit fyzicky prostřednictvím močového měchýře. Tato oklika nám dává citelně najevo, jak velký je ve skutečnosti tlak způsobený určitou situací, jak dokáže být bolestivé, když se člověk nevyprázdní, a naopak jakou úlevu přináší, když to udělá. Somatizace také dále umožňuje přeměnit pasivně pociťovaný tlak v aktivní, když můžeme přerušit nebo zmanipulovat každou situaci tím, že se omluvíme a zajdeme si na toaletu. Kdo si musí odskočit, cítí tlak a současně tlak vykonává — to ví každý školák (“močový měchýř sextána”) stejně dobře jako pacient, a proto také tento symptom nevědomě, nicméně cíleně používá.

Tato zde zvlášť zjevná souvislost mezi symptomem a výkonem moci hraje nezanedbatelnou roli rovněž u všech ostatních symptomů. Každý pacient má sklon používat symptomy své choroby jako mocenské prostředky. Tím se dotýkáme jednoho z největších tabu dnešní doby. Výkon moci je základní lidský problém. Dokud má člověk nějaké já, usiluje o dominanci a čím dál větší moc. “Ale to tak chci!” Tento výkřik vyjadřuje zcela jasně snahu o dominanci ega. Protože termín “moc” má na druhé straně velmi negativní zabarvení, lidé mají dojem, že jsou nuceni stále lépe maskovat své mocenské hrátky.

Poměrně málo z nás najde odvahu a otevřeně hlásá a prožívá svůj mocenský nárok. Většina se pokouší prosadit potlačené mocenské touhy nepřímo, určitými oklikami. K tomu využívají v současné době především nemoc a nízké sociální postavení. V těchto rovinách jsou si poměrně jistí, že je nikdo neodhalí, protože projekce viny na funkční procesy a vnější svět, kterou vysvětlují vlastní bídu, jsou všeobecně přijímané a legalizované.

Jelikož tohoto triku zneužívají pro své mocenské strategie téměř všichni lidé, nemá nikdo zájem, aby jej odhaloval, a každý pokus v tomto směru druzí rozhořčeně odmítají. V našem světě lze vydírat pomocí nemoci a smrti. Prostřednictvím nemoci se dá skoro vždy dosáhnout toho, čeho by člověk nikdy nedosáhl, nebýt symptomů: náklonnosti, účasti, peněz, volného času, pomoci a ovládání ostatních. Tento druhotný zisk z nemoci vznikající použitím symptomu jako mocenského nástroje nezřídka brání vyléčení.

Názorně lze předvést téma “symptom jako projev moci” také při nočním pomočování (enuresis nocturna). Jestliže je dítě přes den vystaveno silnému tlaku (ze strany rodičů, školy) a nemůže se uvolnit ani hájit vlastní nároky, vyřeší noční pomočování hned několik problémů najednou: poskytne úlevu jako odpověď na prožitý tlak a současně je to příležitost, jak odsoudit jindy tak mocné rodiče do role bezmocných ubožáků. Bezpečně maskováno symptomem může dítě opět předat zpátky všechen tlak, kterému je vystaveno ve dne. Zároveň by se neměl přehlížet vztah nočního pomočování k pláči. Obojí slouží vypuštěním k vybití a odlehčení vnitřního tlaku. Proto by se mohlo noční pomočování také označit jako “pláč spodku.”

Dosud zmíněné tematické okruhy se rovněž podílejí na všech ostatních poruchách močového měchýře. Trpí-li někdo zánětem močového měchýře, svědčí pálení při močení zcela jasně o tom, jak bolestně prožívá pacient‚ vypouštění. Častější puzení, kdy současně nevytéká ven žádná, nebo téměř žádná moč, vyjadřuje absolutní neschopnost vyprázdnit se i přes tlak. Při všech těchto symptomech by se nemělo přehlížet, že látky, popř. témata, jichž je třeba se zbavit, jsou přežilé a představují pouze zbytečnou zátěž.

Choroby močového měchýře

Onemocnění močového měchýře vyvolávají následující otázky:

1.         Na kterých oblastech lpím, přestože se přežily a čekají na to, až je vypudím?

2.         Kde se sám vystavuji tlaku a přenáším jej na druhé: zkouška, nadřízený)?

3.         Kterých opotřebovaných témat bych se měl (a) zbavit?

4.         Kvůli čemu pláču?

Zdroj: z knihy:  Rüdiger Dahlke - Nemoc jako cesta

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA