Sibyllina proroctví
Sibyllina proroctví
Sibylla, královna ze Sáby, panna mysli důvtipné a osvícené uslyševši mnoho mluviti, jak je král Šalamoun na div moudrý, zatoužila v srdci po něm a chtěla ho vidět a slyšeti. Protož ustanovila se na tom, že se vydá za ním do Jerusalema.
Vypravivši hojný a bohatě vystrojený zástup panen a zbrojných, kteříž by ji provázeli, poručila, aby naložili na velbloudy mnoho vzácných darů, a vydala se na cestu.
Království pak a město její Sába bylo dvě stě čtyřicet a jedna míle vzdáleno od Jerusalema, ku polední straně v Africe. I putovala z toho města a říše své mouřenínkou zemí, Egyptem a končinami Rudého moře, Arabskou pouští, až se dostala do království Šalamounova.
Když pak k Jerusalemu samému přibyla, sestoupila mladá královna se svého vozu a šla bosýma nohama, dávajíc tak najevo, že tato místa má za svatá. Šla tedy bosa až k potoku Cedronu, přes nějž leželo dřevo.
Královna ze Sáby však nepřešla přes ně, jakož jiní chodili, nýbrž pokleknuvši, políbila je a jiným pak místem potok přebředla.
Když poté stanula pod horou Kalvarií, padla na zem jako žalem zmožená a ležela tak se sepjatýma rukama a zaplakavši zvolala:
“Pozdravena buďte, ó místa posvátná! Svatá jste a svatá budete až na věky věkův, až do skonání světa!”
Šalamoun, zvěděv o královně ze Sáby, vyšel jí s komonstvem ve vší své slávě naproti a přijal ji s milým vítáním a velikou ctí, řka:
“Vítej, milá hosti!”
Sibylla šla s ním ku dvoru a tu otevřela své poklady a darovala je králi: zlata veliké množství, drahé kamení a krásné nádoby uměleckého díla, též vzácné koření a soušky ze stromu, jež balsám potily.
I zůstala královna v Jerusalemě devět měsíců a král vykázav jí nádherné síně a vzdušné komory v paláci, jenž byl v utěšené zahradě, hostil ji jak se na vzácnou královnu patřilo. Za častých rozmluv seznal král, že je panenská královna moudrého ducha, a když také o budoucích věcech často mluvila, požádal jí, aby mu o nich něco zjevila.
A tu, jak seděli v zahradě plné krásy a utěšení ve stínu starých cedrů, oliv a cypřišů, pohlédla Sibylla do temné budoucnosti a jala se o ní mluviti.
Nejprve králi o jeho říši pověděla, že po jeho smrti bude království na dvé rozděleno, že lid i králové opustí Hospodina, načež pak přijde cizí a všechen lid i krále odevede do zajetí, až do Babylónské země.
Sláva Jerusalemská pomine a chrám, jejž on, Šalamoun vystavěl, že bude zbořen jako všechno město.
Po mnoha však letech, kdy lid izraelský bude se zkroušeně káti a k svému Bohu jedinému volati, nastane lepší čas: lid se vrátí do vlasti, obnoví Jerusalem, i jeho chrám.
“Ale vlastních králů již míti nebude, nýbrž cizí, pohanské a posléze z národa Římskéko. Tehdá věz, králi, narodí se Mesiáš, jenž bude konati veliké divy a zázraky. Od svých však poznán nebude, nýbrž uplván a na smrt odsouzen. I zemře na dřevu kříže a sám si ho ponese ne Kalvarii žalostnou horu. Ten kříž bude z Adamova stromu, jenž v ráji stával a z něhož dřevo leží nyní přes potok Cedron. I budou Mesiášem a jeho smrtí mnohá místa svatá jakož Kalvarie hora, na níž Spasitel odevzdá Hospodinu ducha svého.
Po umučení Mesiášově přijde na Jerusalem pomsta Páně a drahocenné nádobí, jež jsi do chrámu dal, za korisť bude odneseno do Říma.
Ale nad pohanským Římem zvítězí Kristus, a učení jeho rozšíří se po veškeré zemi a bude až do skonání světa.”
Sibylla umlkla a toho dne již více nepověděla.
Král pak, když odešla, přemítal na mysli o všech těch věcech, až pak dav zavolati písaře svého, pověděl mu vše, co Sibylla zjevila, a písař vše sepsal. Král pak schoval, co napsáno k jiným knihám svým. –
II
Když pak druhého dne král Šalamoun seděl opět se Sibyllou v zahradě, žádal ji, aby mu pověděla, jak bude s jinými zeměmi, než nastane soudný den.
I pověděla Sibylla, jak křesťané se rozmnoží, že budou míti císaře a krále, židé pak že budou ztenčeni a jejich vláda že bude jim odňata. Křesťané však časem se poruší a oddají se neřestem.
“Nebude mezi nimi víry a důvěrnosti, ústa budou jinak mluviti a srdce jinak smýšleti. Právo bude prodáno, chudý člověk utlačen, sužován, opuštěn. I zašle Bůh mnoho znamení na příklad lidem, aby se polepšili. Když pak neposlechnou, setře jich Bůh Hospodin třetí díl pro jejich bezbožnosť.” A Sibylla vykládala, jaká to znamení budou, a když dokončila svou řeč, odešla do svých komnat. Šalamoun pak dal opět vše, co slyšel, zapsat a schovati.
Třetího dne přišla Sibylla do té utěšené zahrady zas a tu potkala krále Šalamouna pod tamarišky, cypřiši a olivami. Bylo ráno, slunce z hory vycházelo. Král začal opět o budoucích věcech, a tu Sibylla sama žádala, aby povolal svého písaře, jenž by napsal vše, co promluví, a to písmo aby pak bylo uschováno na věčné časy.
Jak začala o budoucnu, proměnila se tvář mladé královny, jež byla bíle oblečena, proměnily se její oči záříce věšteckým ohněm. Stojíc na stupních pod stromy nadšená duchem mluvila:
“Králi! Hospodin tebe moudrostí obdařil, že před tebou žádný nebyl a po tobě nebude ti roven, ač bude mnoho císařů a králů. A ti nové říše míti budou. Jedna z těch říší neb království bude slovutná a výborná, úrodná chlebem. Tj. Česká země a bude v ní také hojnost chmele a vína.
Národ té země vystaví mnoho měst, jedno pak nadmíru veliké tak, že v něm bude více, nežli tisíce domů.
Bude slavno a bude hlavou té země, neboť v něm králové přebývati budou. Než od něho také se rozmůže ohavnosť a mnohé hříchy. Tak dlouho pak budou páchati nepravosti, až jim Bůh odejme krále, a jiného, rodu cizího jim ustanoví. Ten je bude pronásledovati tak, že by si po čase toužebně přáli, kdyby měli zase krále svého jazyka.
Do té české země vloudí se houfy cizích, kteří mnoho zlého s sebou přinesou. A král po králi bude robotami soužiti lid tak, že budou vrchnosti své robotovati čtyři dny téhodne, pro sebe pak jen dva dni pracovati. Jeden z těch králů začne neslýchané novoty, což se zrpvu bude obecnému lidu líbit; ale pod pláštěm nových nařízení budou stará práva rušena. Pro ty novoty bude selský lid krále chváliti, stavům však se líbiti nebudou. I to za něho bude také prohlášeno, že smí každý svou víru volně vyznávati, neboť on nebude milovník duchovenstva a mnoho duchovních statků a kostelů bude za jeho panování zrušeno.
Král ten dá všechnu půdu přeměřit a lidu bude uleveno v robotách. Krále však záhy stihne smrť, umře na svém loži a ne v boji. Smrť ta bude lidu divná a mrtvý za živého jmín bude.
Po něm přijde král, který od předešlých novot mnoho upustí. Po krátkém jeho panování nastoupí král mladý, za jehož panování strhnou se veliké vojny. I bude selský lid nucen, aby zadarmo obilí dovážel, a skoro všecku svou sklizeň odváděl. Též budou mnoho na vojnu bráti, takže v zemi bude pateré vojsko, každé s jiným jménem a lid bude je živiti i šatem opatřovati.
V ten čas také nastanou České zemi neúrody a Bůh sešle na ni mnoho ohňů, bouřlivých větrů, krupobití, přílišné sněhy a vody veliké.
Rok od roku bude hůř a hůře, takže se zasteskne jak starému tak mladému na světě živu býti, a nejvíce obecnému lidu, zvláště když přijdou na ně tak veliké vojny, že mnohému hospodáři vezmou do boje i posledního syna.
Ale proto vše se národ přece nepolepší. Setrváť ve svých nectnostech a zpozdilostech, a bude veliká proměna v šatstvu a mravích. Tu se Hospodin hněvem popudí a ztrestá jej tak, že všecka města zkažena budou. Jen Tábor, Ústí, Soběslav a Mělník ujdou té zkáze, jestliže při pravdě a zákonu budou státi. Kutná Hora se propadne, Plzeň, Žatec, Hradec Králové, Kouřim a Čáslav a jiná města královská budou od nepřátel zkažena.
Prahu pak Pán nad jiná města potrestá. Ohněm a hroznou povodní zkázu vezme a nepřítel zhoubu dokoná. Její rozvaliny zarostou borovím a hložím, kuny a lišky budou tu pelešiti. Slavné kdys město zpustne tak, že po čase pojede tudy forman, na kamenném mostě zastaví, bičem do mrtvého ticha zapráská a svému synku řekne: ´Tuto bývalo veliké město Praha a tamto stávala Staroměstská radnice.´
Prve však nežli do těchto konců dojde a smutný ten čas nastane, ukážou se jistotně různá znamení, jako: Lidem budou dnové ukráceni, slunce nebude svítit jako svítívalo, a zima zimu bude stíhati, takže lidé v kožichách budou obilí sekati.
Pak vojny nastanou a z nich vzrostou takové daně neslýchané, že lid nebude s to, aby je zaplatil. Za to bude týrán, aresty a karabáči doháněn, až takto se ozve: ´Páni, dávali jsme vám, dokud jsme měli. Nyní nemáme, všecko jste nám vzali a nenechali jste nám ani tolik, abychom se s dětmi svými najedli dosyta.´
Řeči ty však nic nezmohou, a páni budou přece daně bez milosrdenství vymáhat. Tu lid obecný, věrně při sobě stoje řekne: ´Páni, dávejte sami za nás, neboť jste již mnoho shromáždili z našich mozolů. My již platit nemůžeme, protože nic nemáme. ´ Tu stavové uvrhnou mnohé z mužů do vězení; ale obecný lid povstane a strhne se krvavý boj, v němž lid bude volati: ´Líp umříti v bitvě, alespoň neuhlídáme svých dětí hladem umírati.´
Takové tresty dopustí Hospodin na pány, protože sužovali své poddané velkými daněmi a robotami.
Když ta země takto bude znepokojena a její obyvatelstvo v různicích a bojích, bude obklíčena ze čtyř stran světa mocnými nepřáteli, kteříž pak najednou vtrhnou do země. I začne se bitva se všech čtyř stran ode všeho vojska. Od hlavního města půjde ten kravinec až k hoře Blaníku, kdež se vojska položí mezi Blaníkem a Načeradcem u vsi Bejkovic. A tu se boj začne.
Ale již před tím zhubí nepřítel, táhna k Blaníku, tolik bezbožných, takže jen málo lidí zůstane na živu, že by se snadno pod vozovou plachtou mohli schovati.
Kde ta veliká bitva bude, svítí se rybník. Před tím však časem vynesou z něho čápi a jiní ptáci všechno trní a rákosí a na kolik let před Blanickou vojnou bude prázdný a vyschlý. Za té bitvy krví se naplní, takže se až přes hráz bude přelévati. I bude křik veliký, a řehtání koňstva, hlas bubnů a taková střelba hrubá i drobná, že hrozný ten hluk na dvacet čtyři míle slyšán bude. Boj sám potrvá celých dvanácte dní. Třináctého pak pošle Bůh svým věrným pomoc: z Blaníka hory vytrhne vojsko, kteréž tu Bůh chová. Jak to vojsko se zjeví, padne strach na nepřátele a dají se na útěk. Boží vojsko vykoná veliké divy a požene nepřátele, kteří na útěku Prahu poboří tak, že nezbude po ní památky. Sami však budou ze země vyhnáni a budou utíkat až k Rejnu Kolínu; tam také zmizí Blanické vojsko – Bůh sám ví kam – neboť do Blaníka se více nevrátí a nikdo ho již nespatří. Po Blanické bitvě vyschne zase ten rybník, šestnáctého pak počnou se věrní, kdo na živu zůstali, shledávat. I budou se velmi radovat, objímati se a diviti, že je Pán Bůh tak zachoval. Všichni pak půjdou k tomu rybníku, kde spatří hrůzu pobitého lidstva i koňstva, jež ptáci nebeští roznesou, neboť nebude tolik lidí, kteří by mrtvoly a mrchy zakopali. Shromážděným pak věrným bude kněz sloužiti mši svatou na pařezu prostřed rybníka; i budou Hospodina velebiti.
Pak se navrátí každý do svého obydlí a tu bude mezi nimi svorenství, pravá láska a všichni budou jako jednoho srdce, páni i lid obecný. A bude padesát let dobrých a úrodných a bude v Českém království velmi lacino: korec žita 7 grošů, korec pšenice, 12 grošů, stará česká pinta piva za 12 kr. a libra jeleního mase za 2 kr. Ve všem bude hojnosť, a všude pokoj a Boží požehnání - -”
Sibylla královna umlkla. Šalamoun, dychtě o všem míti prorocké zprávy, žádal jí, aby mu ještě zjevila, kdy nastane soudný den. Jemuž odpověděla Sybilla: “Králi, toho povědomost nemám, neboť toho neoznámil Bůh ani svým andělům. Ale řeknu ti, králi: Más služebníky, dobré a zlé. Dáváš-li zlému tolik jako dobrému?”
“Dobrý měj se dobře, zlý budiž potrestán,” odvětil král.
A tu Sibylla:
“Dobře odpověděls, králi. Tedy budou-li lidé dobře činiti, Hospodin přidá. Budou-li ho však hněvat, ukrátí let a dní, kteréž ustanovil od stvoření světa. Jen tolik mi povědomo o soudném dnu i to, že mnohá znamení a divy mnohé na slunci i na měsíci, na nebi i na zemi se díti budou, prve, nežli přijde Bůh Hospodin. – ”
Odmlčela se, pak dodala:
“Totoť mé proroctví, ó králi Šalamoune! Ulož je a zachovej. Až věkové minou, tvrdí se slova má, a pozdní pokolení se přesvědčí, že Sibylla zjevila ti proroctví pravá.”
A král Šalamoun, moudrý a zkušený, pokořil se mladé královně stojící před ním výše na stupni, pod tamařišky, cypřiši a olivami utěšené zahrady, již províval lahodný větřík a lahodná vůně, a nad níž zářilo ranní nebe. –
Zdroj: Alois Jirásek: Staré pověsti České – Ze starobylých proroctví
Nakladatelství Jos. R. Vilímek v Praze (rok vydání neuveden)