Jdi na obsah Jdi na menu
 


Tajemství Yug neboli světových věků

30. 1. 2013

Tak, jako se přizpůsobujeme jednotlivým ročním obdobím, tak také podléháme vládě různých cyklů času, a to jak individuálně, tak i skupinově. A tak stejně, jako celá planeta, tak každý jedinec, národ či generace podléhají takovým cyklům. Pak dochází k tomu, že se různí lidé nacházejí na různých úrovních procesů zrození, růstu a zrání, stáří a smrti, a to nikoli jen ve fyzických tělech, ale i v myslích a duších.  Nejsou to však pouhé mechanické cykly, které nemají žádné směřování. Jejich smyslem je vývoj a evoluce vědomí. Tak jako strom, který roste nestejnoměrnou rychlostí v jednotlivých ročních obdobích, přece však roste po celý rok; tak i všechny ostatní bytosti procházejí svým vnitřním procesem evoluce. Vývoj vědomí tak probíhá přechodem z jednoho života do dalšího.

 Menší cykly planetárních věků

Hlavní cyklus, který ovládá lidstvo, se nazývá precese. Jednomu roku života celého lidstva odpovídá perioda o délce 25 tisíc let. Podle některých védských astrologů má naše Slunce temného dvojníka a tato perioda odpovídá oběhu Slunce kolem tohoto dvojníka. Znamená to tedy, že naše Slunce je vlastně dvojhvězdou, jejímž druhem je tzv. temný trpaslík, který nemá vlastní schopnost zářit. (V moderní astronomii je za příčinu cyklu precese považována gravitace Měsíce a Země, ale jsou i jiné názory). I moderní astronomové dokonce již začínají připouštět existenci takové hvězdy, aby tak mohli vysvětlit nepravidelnosti v pohybech Neptunu a Pluta.

Kromě slunečního světla se k nám dostává také záření z centra naší galaxie – z tzv. “galaktického středu” či “galaktického Slunce” neboli černé díry. Ačkoli většina těchto paprsků není ve viditelných frekvencích, někteří astronomové předpokládají v oblasti galaktického středu záření podobné kvasaru. Kvasary jsou zajímavé objekty, průměrně 100x zářivější, než nejjasnější galaxie. Jejich záření však může být maskováno prachem nebo mlhovinou. Podle védské astrologie má záření z galaktického středu mimořádný vliv na planetu Zemi a její obyvatele; údajně podporuje a udržuje inteligenci pozemských bytostí. Tento intelekt není však materiálního druhu, ale jde o tzv. “pravou inteligenci” či schopnosti vidět skutečného Božského ducha ve všem a v každé bytosti a následkem toho jednat v souladu s Boží vůlí.

 Pokud se Slunce nachází na straně orbitu neboli oběžné dráhy, kdy mezi ním a galaktickým středem stojí jeho temné dvojče, dochází k zastínění příjmu kosmického světla. V důsledku tohoto jevu nastává na Zemi tzv. věk temnoty, podléhající materialismu čili Kálí Yuga. Pokud je Slunce blíž k centru galaxie a přímo na něj působí záření z tohoto galaktického středu, pak na Zemi nastává tzv. Zlatý nebo Duchovní věk, tzv. Sat Yuga. V takovém období žije lidstvo na Zemi v harmonii s Božími silami či kosmickou inteligencí. Zdá se, že sluneční dvojník oplývá negativním magnetickým polem, které brání galaktickému světlu v přístupu na Zem. Díky tomuto cyklu dochází k pozemským vzestupům a pádům civilizací. Délka tohoto cyklu se v moderní astronomii odhaduje na 25 900 let. Zdá se však, že tento cyklus není neměnný, a proto se jedná o přibližný údaj. Manu, velký védský učenec Zlatého věku udává délku tohoto precesního cyklu 100 x 240, tj. 24 tisíc let (v učení Manu Samhita Kap. I. 68-71 nebo také v The Holy Science, Sri Yukteswar, str. 11). Jiní védští astrologové udávají kolem 25 920 let, tedy 108 x 240. Přesná data nejsou známa, ale všeobecný vliv tohoto cyklu je více, než zřejmý. Proč právě číslo 108? Toto číslo je mystické; obsahuje v sobě 13 devítek: tj. 12 x 9 a k tomu ještě připočteme třináctou devítku, která vznikne rozkladem čísla 1 + 0 + 8 = 9. Devítka a třináctka jsou podivuhodná čísla; devítka je číslo magické, třináctka zase číslo nejšťastnější v mnoha starých kulturách (např. v Tibetu).

A tak dle starověkých astrologů prochází lidstvo čtyřmi legendárními věky – Zlatým, Stříbrným, Bronzovým a Železným. Tuto myšlenku nalézáme nejen u starověkých Indů, ale  např. i u Řeků, i když přesné datování známo není. V sanskrtu se tyto věky nazývají Yugy čili světové věky Satya (=Pravda, 4. Věk), Treta (3. Věk), Dwapara (2. Věk) a Kali či Kálí (1. Věk nebo též Černý). Manu stanovil jejich délku na 4 000, 3 000, 2 000 a 1 000 let + přechodná období dlouhá asi jednu desetinu té které Yugy. Celkem je to tedy činí 4 800 let Satya Yugy, 3 600 let Treta Yugy, 2 400 let Dwapara Yugy a 1 200 let Kálí Yugy. Tato čtyři období dávají celkem 12 tisíc let. Dva tyto cykly čtyř věků po 12 tisících letech tvoří dohromady oněch 24 tisíc let jednoho cyklu precese.

Každý z těchto cyklu se dělí na dvě části: tzv. vzestupnou polovinu, tj., kdy se Slunce ke galaktickému středu přibližuje a tzv. sestupnou polovinu, kdy se od tohoto středu vzdaluje. Ve vzestupné polovině stoupáme z Kálí Yugy do Dwapara, Treta a nakonec do Saya Yugy. V sestupné klesáme ze Satyy do Trety, Dwapary a Kálí Yugy. Dle tohoto konceptu tedy neskočíme z Kálí Yugy přímo do Satya Yugy, ale musíme projít skrze všechny mezičasy a skrze sestupnou a vzestupnou polovinu (viz. obr.)

 

yugy.jpg

 

Úroveň každé inteligence se mění s každým věkem o jednu čtvrtinu. V nejvyšším bodě Satya Yugy je 100 %ní a v nejnižším bodě Kálí Yugy je 25 %ní. Ve Dwapara Yuze je 50 %ní a v Treta Yuze 75 %ní. Toto je symbolizováno býkem dharmy, který ztrácí každou sestupnou periodu jednu nohu. (V indické tradici představuje býk dharmu, náboženské zásady, a kráva Zemi. Jsou-li oba šťastní, lidská společnost vzkvétá.) 

Analýzou posledního temného věku či Kálí Yugy, objevíme dvě podstatné věci: první je, že lidstvo žije v tomto věku přísně připoutáno k tělu a nemůže se od něj oddělit. Druhá charakteristika typická pro tento věk: během Kálí Yugy stojí býk dharmy pouze na jedné noze (během minulých tří věků tři nohy ztratil). To znamená, že tradiční právo (dharma) je oslabené, zredukované na pouhý stín svého bývalého já a téměř se zdá, že podlehne. V Kálí Yuze se probudila bohyně Kálí, která v předchozích věcích spala, a nyní je plně při vědomí. O Kálí zde řekněme jen to, co tato symbolika znamená: že během posledního věku jsou probuzeny elementární, pekelné a hlubinné síly. Bezprostřední úkol spočívá v čelení těmto silám bez vystavování se jejich bezprostřednímu působení.

Podle některých védských astrologů tento moment, kdy Slunce bylo nejdál od galaktického středu, již nastal. A to v roce 500 po Kristu. Tenkrát stálo Slunce při jarním slunovratu na prvním stupni znamení Berana. To byla doba největší temnoty, od tohoto bodu se Světlo postupně zvyšovalo. Jiní udávají rozpětí mezi léty 200-550 let po Kristu. Touto otázkou se zabývají astrologické výpočty Ayanámši.

Mnoho západních astrologů tvrdí, že se nyní nacházíme v osvíceném věku Vodnáře. Védští astrologové se ale domnívají, že věk Vodnáře teprve přijde, a to asi za 500 let (ačkoliv někteří připouští, že se nacházíme teprve ve věku Ryb.  Historická data, která korespondují se čtyřmi védskými věky, jsou následující (dle Sri Yukteswara v jeho knize The Holy Science, pp. 12-3):

 

Sestupné Yugy

 

Satya (Zlatý věk)                                 11 501 př  Kr.  – 6 701 př. Kr.

Treta (Stříbrný věk)                                6 701 př. Kr.  – 3 101 př. Kr.

 Dwapara (Bronzový věk)                      3 101 př. Kr.      701 př. Kr.

 Kálí (Železný či Temný věk)                     701 př. Kr.     499 po Kr.

Vzestupné Yugy

 

 Kálí (Železný či Temný věk)             499  po Kr.  –   1 699  po Kr.

 Dwapara (Bronzový věk)                1 699 po Kr.  –   4 099  po Kr.

Treta (Stříbrný věk)                          4 099 po Kr.  –       699  po Kr.

Satya (Zlatý věk)                              7 699 po Kr.  –    2 499  po Kr.

 

 Přechodná perioda mezi Kálí a Dwapara Yugou proběhla mezi lety 1599 – 1899 po Kristu. Vidíme tedy, že se již nacházíme ve vzestupné Dwapara Yuze. Velké pokroky ve vědě a technice ukazují, že jsme již vstoupili do tohoto nového věku. Již nejsme v temné Kálí Yuze, jak se někteří stále domnívají, ale přesto máme ještě daleko do Satya Yugy. Navíc, Dwapara je nyní teprve na počátku a zatím se neprojevuje v plném působení, což se nemusí stát dokonce ještě ani po příštích několik staletí, možná, dokud Slunce nevstoupí v jarní rovnodennosti do znamení Vodnáře. Do té doby se budou vyskytovat problémy z přechodu do nového období, tedy Kálí-Dwapara, čehož znamením jsou války, znečištění, hladomory aj. pohromy. Tyto věky a cykly je třeba brát přibližně a lze je pozměnit, ale obecně jsou velkou pomocí při představě, kde se lidstvo nyní nachází a čím v historii procházelo. Samotní historici nazývají toto období dobou temna, neboť docházelo k úpadku civilizací, vzdělání i umění, stěhování národů, invazi barbarů, rozpadu říše Římské apod.

 Větší cykly planetárních věků

Dle hindské astrologie se lidstvo právě nachází v Kálí Yuze, čili v době železné či temné, která je dlouhá 432 tisíc let a měla začít kolem roku 3 102 před Kristem. Zde je třeba poznamenat, že tento náhled je výsledkem středověkých myslitelů a provází jej hned několik závažných nedostatků, bez ohledu na to, jak pesimisticky vypadá. Dokonce i z pohledu védských historických záznamů je otázkou přesnost těchto výpočtů. Starověké texty zmiňují mnoho vládců a mudrců, nejen z předchozí Dwapara Yugy, ale i ze Satya a Treta Yugy. Pokud použijeme takto dlouhá období, pak by tito lidé museli žít stovky tisíc, ne-li milióny let nazpět!

 Například avatár Ráma, postava z konce Treta Yugy, tedy Stříbrného věku je v Púránských seznamech králů jmenován nějakých třicet pět generací před Krišnou. Pokud ale Kálí Yuga začala 3100 před Kristem, tak s ohledem k tomuto cyklu, by Ráma musel žít v Treta Yuze před nejméně 868 tisíci lety. V precesním cyklu, obhajovaném Sri Yukteshwarou, by Ráma žil ne dříve, než před r. 3100 před Kristem, což už je mnohem pravděpodobnější datování.

 Nicméně i zde existují ještě další cykly a tím se problém stává ještě složitějším. Kromě 25 tisíciletého cyklu zde působí ještě mnohem delší cykly, dlouhé statisíce a milióny let. Stejně, jako je náš život pod vlivem cyklů dnů, měsíců a roků.

 Z pohledu těchto větších cyklů můžeme být v Kálí Yuze dlouhé 432 tisíc let (ač nemáme žádnou jistotu o jeho začátku nebo délce trvání). Nicméně v tomto větším cyklu Kálí Yugy se zdá, že se nacházíme v menším cyklu vzestupné doby Bronzové (Dwapara), dlouhé 2400 let.

Lidstvo se zřejmě skutečně nachází ve větší temné době, protože jak zaznamenávají Védy, dokonce i během Satya a Treta Yugy, žije většina lidstva na materiální úrovni, soustředěna na obyčejné hodnoty, jako je bohatství, rodina či osobní štěstí. Zdá se, že jen vyvinutější část lidstva, kulturní elita několika procent, prožívá věk světla naplno. Podobně je tomu dnes, kdy většina lidí žije na podobné emoční úrovni, zatímco jen pár jedinců skutečně rozumí tajemstvím vědy a techniky, ačkoliv užitek z toho mají všichni. Nemáme ale dost informací, kdy tato velká Yuga začala nebo jak daleko v ní jsme. Nezdá se ale, že začala v roce 3102 př. Kristem.

 Zmatek mezi většími a menšími cykly vedl k některým chybám v okultistických náhledech na historii. H. P. Blavatská a její následovníci jsou ztělesněním tohoto zmatku, protože zakládají své názory na hinduistických textech, které užívají delší cykly a nerozumí cyklu precese. To mělo za následek, že Blavatská stanovila stáří starověkých civilizací a dávného lidstva mnohem delší, než pravděpodobně jsou. Na druhou stranu, moderní historikové s jejich necitlivostí k duchovním poznatkům, je datují jako mnohem mladší, než jsou. Pravda je zřejmě ta, že starověké civilizace, jako je Indická, přetrvávají v tomto cyklu nejméně deset tisíc let. Mnoho předchozích cyklů i civilizací muselo nastat desetitisíce let před tímto naším cyklem.

 Jakákoliv civilizace si nemůže připustit existenci jiné, vyšší kultury, než jedině své vlastní. Naše současné historické záznamy berou v potaz pouze civilizace Dwapara Yugy, která začala 3100 let před Kristem, například Egyptskou nebo Sumerskou. Takovéto kultury však byly po celém světě pro tuto dobu typické. Starší kultury Treta a Satya Yug také existovaly. Nelze je ale najít, protože nechápeme jejich existenční úroveň. Pokud byly vysoce vyvinuté duchovně, nebyly vyspělé technicky. Existence kultur předchozích cyklů tedy před více, než 12 tisíci lety zůstávají již zcela netušené. Potopa, která následovala na konci doby ledové, vyhladila všechny stopy.

 Není možné říci, jak dlouho civilizace, které známe dnes, mohou existovat, ale může to být i desítky tisíc let. Ani není možno říci, kdy skončí. Podle některých zdrojů trvá milióny let pro průměrnou duši, než projde kompletním vývojem skrze lidskou sféru. V tomto ohledu může být lidská rasa relativně mladá, dokonce teprve ve věku několika stovek tisíc let.

Technologie, obzvláště její hrubé a dočasné formy se všemi jejími dopady, musí být přechodnou fází lidské kultury, aniž by zničila planetu, nemohou fungovat příliš dlouho, nanejvýš století, dvě. Pokud již existovala takováto technologie v předchozích civilizacích, musela skončit velmi rychle a zničit planetu (proto nenacházíme její stopy). Za účelem přežití našeho druhu v dlouhodobém měřítku musíme vyvinout čistší a přirozenější formy technologií, jako jsou např. solární energie apod.

 Většina kultur byla svou podstatou založena vždy spíše nábožensky a duchovně, nikoli tedy materialisticky. Všechny kultury starověku a středověku měly ráz náboženský a ty orientální takové zůstaly až dodnes. Rozvoj techniky a jeho invazivní podoba poškozuje životní prostředí a není pro lidstvo typický. Jde tedy o dočasné vychýlení od duchovního směrování.

 Každý cyklus precese je typický svou rozdílnou úrovní vývoje. Náš současný věk začal před deseti tisíci lety, koncem doby ledové. Jeho rané začátky, Satya a Treta Yugy jsou zaznamenány ve verších nejstarších indických Rg Véd. Další náznaky těchto znalostí lze najít v mytologiích z celého světa a ve starověkém slunečním náboženství. Co archeologové vidí jako počátek zemědělství a civilizace na začátku starověku, to bylo spíše přechodem civilizace skrze množství klimatických a geologických změn.

Dle védského pojetí a starověkých svědectví prochází Země velkými geografickými a klimatickými změnami. Například před téměř deseti tisíci lety bylo Chicago, stejně jako většina severní polokoule, pokryto ledovcem. Takovéto globální změny jsou vnímány lidstvem jako pohromy, zemětřesení nebo potopy. Bible nebo Védy zaznamenávají mnohé z těchto dramatických dějů. I když jsou často odmítány jako pověry, odkazy na konec doby ledové, velká zemětřesení a záplavy se dají nalézt ve starověkých písemnostech. Důležité řeky Védského období, jako jsou Saraswati již dávno vyschly, nicméně jejich břehy jsou patrné ze satelitních snímků. Tato globální kataklyzmata obvykle korespondují s přechody planetárních věků. Příroda prochází skrze konstantní změny a Země je periodicky obnovována procesem, který zahrnuje očistu od vlivů předcházejících civilizací.

Je obtížné pro společnost jednoho věku pochopit nebo ocenit společnosti věků předchozích. Naše současná doba vychází z určitých prvků civilizace sídlící pod Himalájemi na konci doby ledové. Předchozí kultura byla Atlantská. Pouze studenti okultismu přijímají existenci předchozích věků, i když s různými koncepty. Některé tyto názory jsou založeny na rasových archetypech, ty však mohou být subjektivní nebo zmatené. Přesto existence těchto kultur daleko před tzv. začátkem historie je mimo pochyby.

 Vzestupné a sestupné světové věky

Každá z polovin precesních cyklů (sestupné a vzestupné) mají svou charakteristickou mentalitu. V sestupné polovině se duchovní energie snižuje, stahuje se z bodu plnosti, zatímco ve vzestupné polovině nabývá a rozšiřuje se, roste z nedostatku.

 Stejně obtížné pro kultury vzestupné poloviny věků je porozumět kulturám poloviny druhé, sestupné. Sestupné kultury, jako jsou např. ty Orientální, jsou ve své podstatě tradicionalistické, konzervativní a autoritářské. Pokoušejí se zachovat Světlo Pravdy z minulosti, z předchozích věků světla. Většina starověkých civilizací byla tohoto rázu. Starověký Egypt je typickým příkladem sestupné kultury. Egypťané se stali tolik posedlí kultem minulosti (který se proměnil v kult smrti), že nakonec upadli svou vlastní nečinností.

 Vzestupné kultury jsou naproti tomu netradiční, liberální a revoluční. Pohybují se vpřed, ke světlu Pravdy, vstříc budoucnosti, kde Pravda teprve čeká na svou definici. Západní kultura založená na řecko-římském vlivu, který jde pouhých 500 let před Krista, se nedožila ani renesance. Proto nemůžeme pochopit civilizace, které pocházejí z vidění světa z jiných dob a věků. Dnešní Amerika je ještě výraznějším typem vzestupné kultury, její stáří je pouhých několik set let. Je založena na vzestupné kultuře doby Bronzové neboli Dwapara Yugy a je sice typická hledáním Světla a Pravdy, ale stále jen na vnější a povrchní úrovni.

 Není tedy nic nepřekvapivého, že v dnešním světě pozorujeme přirozené nepochopení mezi sestupnými a vzestupnými věky, mezi tradičními a netradičními kulturami. Sestupné kultury jsou založeny na vyšších duchovních pravdách, i když se často staly tak zkostnatělé, zakonzervované a stereotypní, že chybně interpretovali svá vlastní pravidla, jak lze např. vidět v indickém kastovním systému. Vzestupné kultury jsou otevřené, kreativní, se svobodným myšlením a výzkumem. I když tak často činí velice svévolným způsobem, který bývá vzdálený od skutečné Pravdy. Jsou nedospělé, materialistické a senzuálně orientované.

 Je třeba spojit oba tyto kulturní vlivy a to v pozitivním slova smyslu. Svobodu a humanismus vzestupné mysli je třeba vyvažovat úctou a duchovností mysli sestupné. Tak, jak se vyvíjíme skrze náš cyklus, měli bychom být schopni vidět i více zpět a dosáhnout takovéhoto souznění. Je to jedna z velkých výzev současnosti a lze toho dosáhnout pouze s velkým úsilím. Rozdělení na Západ a Východ, duchovní a materiální, starověké a moderní – kategorie, tak silně usídlené v našich myslích jsou jasným důkazem tohoto problému.

 Přesto ve všech cyklech pokračuje lidská evoluce jako spirála růstu. Dokonce, i když ve vývoji padneme na nějaký čas nazpět, znovu s novou silou povstaneme. Ačkoliv jsme od dob starověku poklesli duchovně, získali jsme něco materiálně a intelektuálně a to nám pomůže navrátit se zpět do výšin. Nakonec se lidstvo posune do bodu, kde může přeskočit veškeré vnější vlivy a žít v konečném Zlatém věku, ve kterém se může vrátit zpět ke svému vnitřnímu Já, které stojí mimo všechny vnější změny. Nikdo neví, kdy tento velký skok nastane, je to možné kdykoliv, ale zatím to bylo jen velmi vzácné, dokonce i na úrovni jednotlivce. Pro většinovou společnost to však neočekávejme příliš brzy, i když někteří vidí větší potenciál v této době. Méně jich vidí potenciál v následujících, více rozvinutých dobách. Ještě méně jednotlivců může dosáhnout věčnosti, která je naším pravým domovem již nyní a vždy jím byla. Ale i ten jediný se stane inspirací pro celé lidstvo a oatřese základy ignorance, která nás ovládá.

 Harmonizace s galaktickým středem 

  a zimní slunovrat 21. 12. 2012

 Momentálně jsme svědky důležité vesmírné události, konjunkce zimního slunovratu s galaktickým středem. Přesná pozice galaktického středu není sice známa, ale existují předpoklady, že je to na 06°40´Střelce neboli uprostřed Nakšatry Múla (Múla = kořen. V této souvislosti jde o centrum galaxie, kořen všeho poznání apod.). Záleží na použité Ayanámše (= přesný stupeň začátku syderického, skutečného a hvězdného zodiaku), tato konjunkce se tedy nedávno odehrála. Tento propočet je zanesen u starých Mayů, jejichž kultura se s tou Védskou v mnohém shoduje.

 Tato konjunkce přináší harmonizaci lidstva s Božskou vůli, která je vyzařována z centra galaxie. Toto neviditelné záření je všeobecně označováno jako fotonové. Výsledkem tohoto harmonizačního procesu je pravděpodobně nynější duchovní uvědomění, které nás tlačí směrem do nové vzestupné doby Světla a odvrhne stíny svárů a nešvarů. I přes určitý globální šok či utrpení, konečným výsledkem bude dobro pro všechny. Měli bychom důvěřovat Božskému, které stojí za tímto procesem a neupadat v zoufalství, které evokuje současný stav světa. Do věku osvícení nebudeme sice popohnáni hned, ale dojde k velkému pozitivnímu růstu a zažijeme historický posun z temnoty ke Světlu*) a bude se v nás probouzet větší touha hledat více Vědomí.

 Podle Platóna a dalších starověkých myslitelů nastal konec doby ledové a potopa, která zničila Atlantidu, kolem roku 9 300 př. Kristem (tj. 9 tis. let před Platónem). Tehdy byl letní slunovrat v konjunkci s galaktickým středem – tedy přesně protilehlým k dnešní události 21. 12. 2012. V následujícím století jsou pravděpodobná různá globální kataklyzmata, obzvláště budeme-li nadále pokračovat v poškozování a ničení vlastního životního ekosystému. Je nám zapotřebí více úcty k vesmírným silám, pod jejichž zákony žijeme, a pokud je narušíme, způsobí nám mnohá utrpení. Nejsou to pouze pověry, kvůli kterým se starověcí lidé třásli před Bohem a prosili o Jeho přízeň. Byly to takovéto zážitky globální odplaty, které budeme také pozorovat. Dokud se nenaučíme respektovat vlastní planetu, přírodu, ostatní bytosti i duchovní poznání, je pravděpodobné, že jako druh projdeme velkým očistným procesem, který nebude příjemný pro nikoho.

 

Hvězda Vega neboli Abhijit

 Védská astrologie považuje Severní Pól za duchovní pól Země, ze kterého přicházejí na planetu vyšší duchovní síly. Nicméně hvězdy Severního Pólu se během precesního cyklu střídají. Na protilehlé straně precesního cyklu, tedy v bodě největšího Světla, slouží jako ukazatel Severního Pólu hvězda Vega (alfa Lyra). Vega je součástí zvláštní konstelace, která se používá ve Védské astrologii a která se nazývá Abhijit neboli “Úplné vítězství.” Jejím vládcem je Brahma, síla představující Stvořitele vesmíru.

Védská astrologie jasně naznačuje spojení mezi naším Sluncem a hvězdou Vega. Vega může být hvězda kontrolující naše Slunce, jako jeho vůdce, případně Slunce okolo ní rotuje nebo rotuje s ní okolo nějakého většího centra. Naše sluneční soustava uletí každou sekundu 200 km kamsi… Je zajímavé, že vědci si nejsou jisti konečným počtem planet naší vlastní sluneční soustavy, ale vidí na “konec/začátek vesmíru…” Védská astrologie hledí zpět do minulosti nějakých 15 tisíc let, kdy Vega byla severní hvězdou. Vedle galaktického středu může být Vega dalším důležitým centrem Světla, které ovlivňuje život na Zemi.

Zdroj:

http://www.vedanet.com/2012/06/secrets-of-the-yugas-or-world-ages/

 

*) Guru – Gu=tma, Ru=světlo (nebo také tíha a lehkost). Guru=učitel tedy vede žáky z Tmy do Světla, stejně jako Guru-planeta Jupiter v Jyotishi)

 

Některá z těchto tvrzení se samozřejmě neobešla bez kritiky některých Yukteshwarových výpočtů, např zde: http://oaks.nvg.org/nuss.html - zde jen krátká ukázka:

   Kde je dvojník našeho Slunce a jak se jmenuje?

  “V astronomii neexistuje žádný pádný důkaz, který by potvrdil jakoukoli dvojhvězdu. Dokud nebude předložen důkaz takové hypotetické hvězdy, můžeme takové tvrzení označit za pouhou hypotézu….”

 Ale netrvalo dlouho a američtí astronomové objevili, že:

 Planety se dvěma slunci jsou zcela běžné!

 12. leden 2012 — Astronomové v NASA z Keplerovy mise se objevili dvě nové kroužící dvojhvězdy planetárních systémů - planety, které obíhají dvě hvězdy, jako Tatooine ve filmu Star Wars (Hvězdné války). Jejich objev tak přináší změnu v řadě známých oběžnic až na tři a to dokazuje, že výskyt planet i se dvěma slunci musí být zcela běžný a podobný mnoha milionům dalším, které jsou nám v naší Galaxii již známy.

 “A tak máme opět možnost setkat se s vědeckými fakty, již dříve zachycenými ve vědecké fikci (science fiction),” říká spoluautor Josh Carter z Harvard-Smithsonova Centra pro Astrofyziku.

Tato práce byla publikována online v časopise Nature (Příroda) jeho hlavním autorem Williamem Welshem (ze Státní Univerzity v San Diegu) na setkání Americké Astronomické Společnosti.

 

dvojplaneta-kepler16b-artist-concept.jpg

  Umělecké stvárnění planety Kepler-16b, objevené v září 2011

 Dvě nové planety nazvané Kepler-34b a Kepler35-b jsou plynného charakteru a mají velikost Saturnu. Kepler-34b obíhá kolem svých dvou hvězd podobných Slunci každých 289 dní a hvězdy samotné oběhnou kolem sebe navzájem každých 28 dní. Kepler35-b obíhá kolem dvojice menších hvězd (80 a 89 % hmotnosti Slunce) každých 131 dní a oběh jednotlivých hvězd kolem sebe navzájem trvá 21 dní. Oba systémy se nacházejí v souhvězdí Labutě, přičemž Kepler-34b je vzdálen od Země 4 900 světelných let a Kepler-35b 5 400 světelných let. Oběžnice mají ne jen jedno, ale hned dvě slunce a vzhledem k rotačnímu pohybu hvězd se množství energie, která se na planetu dostane, velmi liší. Tento proměnlivý tok energie by mohl být příčinou divokých změn klimatu.

 “To by bylo něco jako naše čtyři roční období, která by se zopakovala mnohokrát za rok a ještě s obrovskými teplotními změnami,” vysvětlil Welsh. “Vliv těchto klimatických výkyvů na dynamiku atmosféry a v konečném důsledku také na evoluci života na obyvatelných planetárních oběžnicích je fascinující téma, které začínáme právě objevovat.”

 Keplerův tým ohlásil první oběžnici, planetu Kepler-16b v září roku 2011. Tyto planety, stejně jako Kepler-16b, také tranzitují a vrhají stín na své hostitelské hvězdy, díky jemuž si jich Keplerův tým povšiml.

 Dokud byl znám jen Kepler-16b, zůstávalo mnoho otázek o povaze samostatně kroužících planet, z nichž nejdůležitější: “Byla to náhoda?” S objevem těchto dvou nových světů mohou astronomové zodpovědět na mnohé z těchto otázek tak, jak začínají studovat zcela novou kategorii planet. “Když jsme jednou uvěřili, že prostředí kolem dvojice hvězd by bylo příliš chaotické pro samostatnou oběžnici s živými formami, ale teď, když jsme potvrdili tři takové planety tak víme, že to možné je, ne-li pravděpodobné, vždyť takových jsou v naší Galaxii milióny,” řekl Welsh.

 Zdroj:

http://www.sciencedaily.com/releases/2012/01/120111154035.htm

 

Co říci tedy závěrem?

  1. Jistého v tomto světě není nikdy nic…
  2. Když období, ve kterém žijeme, sledujeme, můžeme si povšimnout, že u mnoha lidských bytostí se skutečně probouzí Vědomí. Vědomí v tom smyslu, že si lidé začínají uvědomovat, že tento starý řád je jaksi přežitý, církvemi a vládami počínaje a vyspělou technikou konče, že změna je zkrátka nevyhnutelná, takřka na spadnutí. A proto se zdá, že skutečně žijeme v období vzestupném, kdy se ke Zlatému věku přibližujeme. Ale že to přijde ze dne na den, to se nezdá být logické. I když v oblastech a záležitostech duchovních je lépe rozum ani nezapínat, přece tak, jako jsme do Kálí Yugy nespadli ze dne na den, tak ze dne na den asi těžko přijde Sat Yuga, tedy Zlatý věk… Budiž nám tedy útěchou, že Světla Vědomí na planetě Zemi přibývá… což je, myslím, hodně pozitivní závěr!

 


 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA