Strach
Strach
Na strachu není nic špatného.
Ačkoli Boží čas je mimo naši kontrolu, je součástí lidství chtít obdržet věci, které očekáváme, a to co možná nejrychleji.
Nebo utéci před jakoukoli příčinou svého strachu.
A tak to chodí od našeho útlého dětství až do chvíle, kdy se staneme k životu indiferentní, čili lhostejní. Protože dokud jsme intenzívně soustředěni na přítomný okamžik, budeme mít vždy nějaká očekávání.
Jak můžete říci planoucímu srdci, aby bylo klidné a pomýšlelo na zázraky Stvoření v tichu, bez napětí, strachu a nezodpověditelných otázek?
Strach je součástí lásky a neměla by se mu přikládat nějaká vina.
Jak můžete někomu říkat, aby neměl starch, když investoval své peníze a jeho život je jako sen, neboť dosud nevidí žádné výsledky? Ani farmář nemůže urychlit proces ročních období, aby posbíral plody, které zasel, ale čeká netrpělivě na příchod podzimu a čas sklizně.
Jak můžete žádat bojovníka, aby nebyl rozechvělý před bojem?
Na tento okamžik trénoval až do vyčerpání, vydal se z nejlepšího, a zatímco věří, že je připraven, má starch, aby všechno jeho úsilí nebylo marné.
Strach se zrodil ve stejném okamžiku, jako samo lidstvo. A dokud jej nebudeme schopni ovládnout, budeme se učit s ním žít – právě tak, jako jsme se učili žít s bouřemi.
Paolo Coelho
“Čím více budeš motivován láskou,
tím méně budeš bojácný
a tím svobodnější budou Tvé činy.”